Cesta za snem TV

Jedeme v tom spolu - Pavel Misík

Cesta
Přidáno 18.05.2017
Lajk

Pavlu Misíkovi bylo 19 let, když měl těžkou nehodu na motorce. Psal se rok 1962 a Pavel byl továrním jezdcem Jawy, závodil po boku legendy Franty Šťastného, cestoval, žil svůj klukovský sen. Pak ale havaroval. „Myslel jsem si, že moře je po kolena. Že mi patří svět. Ale to byl omyl.“ Pavel ochrnul a skončil na vozíku. „Tehdy to bylo jiný, lékaři vám neřekli, že už nebudete chodit. Ležel jsem na pokoji a čekal, až se postavím. Nevěděl jsem, že už se to nikdy nestane.“ Osudovým mu bylo setkání s Italem „Bibim“ jezdcem automobilky Alfa Romeo. „Změnil mi život. Neuměl slovo Česky a já Italsky, ale vytáhl mě z postele. Jezdili jsme do kina, za holkama, na vodu, měl auto na ruční řízení, o jakém se u nás nikomu nesnilo. Můj život nabral ten správný drajv.“ Pavel začal sportovat. „V té době sport handicapovaných téměř neexistoval, bylo to ve stylu hrajte si na písečku.“ V Anglii vznikl předobraz dnešních paralympijských her, takzvané Stoke Mandeville Games, kde byl Pavel v roce 1966 pozván. V roce 1972 mu přišel dopis: „Byl jste vybrán reprezentovat ČSSR na Letních paralympijských hrách v Německém Heidelbergu. Kupte si teplákovku, vezměte si termosku s čajem, trvanlivý salám a konzervy.“ Pavlovo vyprávění o této době bere dech. Historky ze zákulisí i nejkrásnější momenty prvních Čechů na paralympijských hrách před téměř půl stoletím. Tento rozhovor je pro nás velmi důležitý. Ukazuje dobu, kdy se u nás začínal formovat dnešní moderní pohled na lidi s handicapem, na sport, vzdělání, pracovní příležitosti – a to vše na pozadí člověka, který i přes to, že je 55 let na vozíku, stále žije naplno a plnohodnotně. Nezáleží na tom, kdo jsme, co děláme, jaké máme problémy nebo strasti – Pavel Misík nás může inspirovat všechny! 

Komentáře ke článku

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.