JEDEME V TOM SPOLU

#pacholeg Bloger rocku a Cesta za snem

Cesta
Přidáno 16.09.2019
Lajk

„Strašná rána a tma. Když jsem otevřel oči, uviděl jsem svou ženu ležet na silnici. Okamžitě mě napadlo, že nežije. Ale na odkrytých bedrech jsem zahlídl, že dýchá. Díky bohu! Koukám na svoje nohy.. levá je v cajku, bez bot, pravá je na hodně místech popraskaná.. paleček se houpe na kousku kůže a sotva drží, kotník je téměř oddělenej, masíčko má divnou barvu a stehno mám 2x větší než obvykle… Nic mě nebolí.. zajímavý… jen asfalt nepříjemně pálí a cejtím kamínky ze silnice, jak mě tlačí… Slyším hlasy a volám o pomoc.. připadám si hrozně maličký mezi troskami těch aut…“ Jirka měl před měsícem nehodu na motorce. Jel se svou ženou Kačkou na rodinnou oslavu. Jejich životy se obrátily vzhůru nohama v jediné vteřině. Na silnici se objevil „řidič“. Hnal se a předjížděl s přívěsným vozíkem naplněným čerstvě namíchaným betonem!! Tekutý beton rozkymácel a utrhnul přetížený vozík a spustila se řetězová reakce. Hrůzná nehoda semlela i Jirku s Kačkou za zády. Jirka podstoupil amputaci pod kolenem. Za pár dní mu lékaři museli amputovat nohu v půlce stehna. Jeho žena ještě dnes leží sešroubovaná v nemocnici a všichni věří, že bude chodit! Tři dny po nehodě dostal Jirka od kamarádky sešit a tužku. Začal psát. Nehoda, převoz do nemocnice, amputace, močení cévkou, mísa, koupání, bolest i smích. Všechno úplně natvrdo, bez obalu, s černým humorem a ironií. Kamarádi Jirku ukecali, aby to psal jako blog na internet. Udělal to a lidi to chytlo. Nic podobného asi nikdo předtím neviděl. Den po dni po tragické nehodě, psáno s vtipem a sebeironií, bez lítosti a s chladným úsměvem. „Píšu to jako veselou historku, protože jsem veselý. Stačilo, aby něco bylo o milimetr jinak a nebyli jsme tu. Ale dostali jsme druhou šanci, oba žijeme a já jsem šťastný. Psaní beru jako terapii a to, že to lidi čtou, je pro mě obrovské překvapení.“ S Jirkou jsme natočili rozhovor v hradecké nemocnici, kde rehabilituje a čeká na první protézu. „Už se nemůžu dočkat, až ji dostanu. Začnu chodit, chci běhat, chci si splnit sen a uběhnout maraton.“ To, co vzniklo z tragédie je pozitivní text, optimistická zpráva všem, kdo se potýkají se složitou životní situací. Hledejte to pozitivní, smějte se, bojujte, žijte! Blog už přečetlo tisíce lidí. A nikoho nenechává chladným. Mrkněte na Jirkův blog, který den po dni narůstá dalšími zážitky na cestě znovuzrození. Dejte mu pod rozhovor lajk, napiště koment (přečte si to) a hlavně, sdílněte to! Možná by si tohle měl přečíst každý: https://pacholek.com/den-1-konec/

Komentáře k novince

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.